…zde se nacházíte: PP ČAS > Akce > Exkurze Polsko > Prgram > Den 4

Nejbližší akce

27.9. - 3.10.2010
Exkurze do Itálie
Informace

Den 4 – po 20. 9.

Kraków

Krakow Krakow Krakow

Krakov [EN], polsky Kraków (ti Krakuv) je hlavní město malopolského vojvodství v jižním Polsku, v historické oblasti Malopolska. Má zhruba 760 tisíc obyvatel (třetí největší polské město) a leží na polské národní řece Visle (polsky Wisa), v nejužším místě tzv. Krakovské brány, která spojuje Sandomskou kotlinu s kotlinou Osvtimskou.

Podle legend pochází jméno města od jména knížete Kraka, který je v Polsku považován za Slovana. Velmi pravdpodobně je však jméno keltského původu, podobně jako jméno knížete Kroka, který se vyskytuje v českých legendách. V dobách keltského osídlení by název zněl Carragh nebo velmi podobně.

Krakov je považován za hlavní kulturní město Polska. Žijí v něm dva držitelé Nobelovy ceny za literaturu, Wisawa Szymborska a Czesaw Miosz. Je jedním z nejdůležitjších turistických, kulturních a historických center v Evropě. Kompaktní oblast starého města spolu s historickou zástavbou byla v roce 1978 zařazena na seznam světového kulturního dědictví OSN. Každý rok ho navštvují 3-4 milióny turistů.

První zmínka o Krakově (a to jako o důležitém obchodním hradišti) pochází z roku 966. V té době stávalo na opevněném Wawelském návrší jedno z nejdůležitějších opevnění v kmenovém státě Vislanů. Po krátké nadvládě Velkomoravská říše se kolem roku 990 Krakov stává součástí Polska. Roku 1000 bylo v Krakově zřízeno biskupství a roku 1038, za vlády Kazimíra Obnovitele, získává Krakov statut polského hlavního města. V letech 1241-1242 bylo město takřka naprosto zničeno tatarskými nájezdy. Tehdy také vzniklo charakteristické šachovnicové uspořádání města, kam byly zasazeny dochované dřívější prvky (ul. Grodzka, Mariánský kostel). Mezi Krakovem a Wawelem ještě existovala osada Okół, která byla nezávislou tvrzí do vzpoury fojta Alberta, kdy král Vladislav Lokýtek zbořil její zdi a začlenil ji ke Krakovu. V roce 1320 se ve wawelské katedrále konala korunovace Vladislava Lokýtka na polského krále, čímž skončilo období rozpadu Polska na jednotlivé úděly. Až do roku 1734 byl Krakov místem korunovace polských králů.

V 15. a 16. století se Krakov jako hlavní město jedné z evropských mocností rozvíjel ve všech směrech – architektonickém, obchodním, řemeslnickém, kulturním i vědeckém. Hradní komplex na Wawelu byl přestavěn a rozšířen v renesančním stylu. V roce 1364 byla založena univerzita. Také byl zbudován Barbakan (obranná bašta). Pěknou tvář dostal i Rynek (hlavní náměstí). Za vlády Zygmunta Augusta (polovina 16. století) měl Krakov asi 30 tisíc obyvatel.

Po polsko-litevské unii a vzniku Republiky dvou národů (Rzeczpospolita Obojga Narodów) význam města postupně upadal, až nakonecv roce 1609 přenesl král Zygmunt III Vasa hlavní město Polska (bez formálního právního aktu) do Varšavy. Katedrála na Wawelu si však ponechala výsadu korunovačního místa polských králů.

S úpadkem Rzeczpospolity začal také úpadek Krakova. Válečné ztráty silně poškodily pozici města a zbrzdily jeho rozvoj. Poprvé byl Krakov zničen cizími vojsky v roce 1655 během švédské „potopy“. V 18. století byl dobýván vojsky pruskými, švédskými, rakouskými a ruskými.

Po třetím dělení Polska Krakov obsadili Rakušané. V letech 1809–1815 náležel do Varšavského knížectví jako hlavní město departamentu. V letech 1815–1846 byl hlavním městem maličké, formálně nezávislé Krakovské republiky. Tehdy začala celková modernizace města, byla zbourána většina městských hradeb, byl zasypán příkop, na jehož místě vznikl park nazvaný Planty. Po „krakovské revoluci“ v roce 1846 byl opět začleněn do Rakouska, kde zůstal až do roku 1918, kdy se ocitl v nezávislém polském státu. V roce 1850 zničil velký požár téměř půl města.

V letech 1939–1945 se Krakov stal hlavním městem tzv. Generálního gouvernementu, což byla správní jednotka „zbytkového“ Polska obsazeného Německem (některé části Polska byly včleněny do Třetí říše). Po druhé světové válce se opět začlenil do samostatného Polska.

Ve měste najdeme (mimo jiné) tyto památky:

Královský hrad Wawel – historie osídlení na Wavelském kopci sahá až do paleolitu před 50 000 lety. V neolitu a době bronzové – tedy před třemi tisíci lety – už zde probíhal čilý obchodní ruch společně s obděláváním půdy. Na přelomu minulého tisíciletí se Wavelská vyvýšenina stala sídlem polských vládců. Na počátku 16. století sem Zikmund I. Starý pozval nejlepší světové malíře a umělce, aby vybudovali krásnou renesanční pevnost, která se v téměř nezměněné podobě dochovala dodnes. K prohlídce nabízí několik (okolo 7) tras, cena jedné trasy se pohybuje okolo 8 – 12 zł. (zlevněné 4 – 7 zł.).

Wawelská katedrála – katedrála s více než tisíciletou historií, která sloužila jako korunovační místo pro polské krále a zároveň zde spočívá mnoho členů polských královských rodin, svatých, i Krakovských biskupů. V hlavní lodi je umístěno mauzoleum sv. Stanislava, patrona Polska, který byl zavražděn Boleslavem II. v 11. stol.

Collegium Maius – 630 let stará Jagellónská Universita se přestěhovala na roh ulice Jagelonské a sv. Anny v roce 1400, kdy král Vladislav II. Jagellonský vyčlenil tento dům na obnovení Krakovské alma mater. Velká Universita, neboli Collegium Maius, nejstarší část nejstarší a nejlepší polské university byla v 15. století přestavěna na pozdně-gotickou budovu s rozsáhlým dvorem se studnou uprostřed. V prvním patře bydleli a pracovali profesoři, zatímco v přízemí probíhalo vyučování. Mezi významné studenty této university patří i papež Jana Pavel II.. Mikuláš Koperník zde studoval v letech 1491 – 1495 a je mu zde věnována stálá výstava, která zahrnuje několik jeho portrétů a astronomické přístroje z konce 15. století. Vstupné je 12 zł. (zlevněné 6 zł.).

Krakovský rynek – (rynek znamená trh) centrální náměstí starého města, v jeho středu je postaven pomník Adama Miczkievicze. Nachází se tu tržnice Sukiennice, jeden z nejstarších nákupních domů v Evropě (13. století). V horním podlaží je dnes zřízeno Krakovské národní muzeum. Vedle rohového domu u ústí ulice Sienna najdeme dům č.7, který sloužil jako první poštovní stanice v Polsku v 16. a 17. století. Náměstí dominuje 70 m vysoká radniční věž ze 13. století, která se naklání k jedné straně o 55 cm.

Grodská ulice – jedna z nejstarších částí města, vede od rynku k návrší Wawel.

Bazilika Panny Marie – gotický kostel z 13. století v blízkosti hlavního náměstí. Interiér je vyzdoben původními vitrážemi a dílem sochaře Wita Stvosze, který vytvořil největší dochované gotické sochařské dílo – oltář čítající 200 soch. Nejlepší je do baziliky dorazit těsně před polednem v pracovní den, kdy se oltář otevírá. Každou hodinu z vyšší ze dvou věží (81 m) – postupně z oken namířených do čtyř světových stran – zazní pro Krakov typický zvuk trumpety. V poledne je celý rituál přenášen místním rádiem. Ve středověku tento zvuk signalizoval otevírání a zavírání městských bran.

Kostel sv. Barbory – ze 13. století, za bazilikou panny Marie. Původně márnice.

Bazilika sv. Františka – románská bazilika ze 13. století naproti arcibiskupskému paláci ve Franciszkanské ulici, dnes doplněná o vitráže polského umělce a autora divadelních her Stanislawa Wyspianski.

Bazilika Svaté trojice – Stolarská ulice, ve 14. století část dominikánského kláštera.

Kostel sv. Kazimíra – je částí barokního komplexu františkánského kláštera ze 17. století v ulici Reformacka.

Opevnění – bylo z velké části zničeno v 19. století, zachovala se Brama Florianska, gotická městská brána a Barbacan, 500 let stará pevnost, která měla chránit vstupní bránu do města. Je kruhového půdorysu s dvorem o průměru 24,4 m. Na místě původních hradeb byly zřízeny zahrady Planty

Ulice Kanonicza – končí u paty Wawelského návrší. Byla posledníčástí královské cesty, která vedla od hlavní městské brány na náměstí a ke královskému hradu. Ve 14. století ji lemovala šlechtická sídla, později se zde nacházely rezidence kanovníků a prelátů. V č. 19 a 21 přebýval v letech 1951 – 1963 otec Karol Wojtyla, budoucí papež Jan Pavel II.

Biblioteka Jagiellońska – Koperníkův spis „De Revolutionibus“ (který je ale v trezoru a není veřejnosti přístupný). Tento spis byl původně v Československu, ale v 50. letech byl darován Polsku výměnou za nějaká díla Komenského.

kostel sv. Anny – čisté baroko, v levé lodi je „epitafium Kopernika“ z 19. století. Kostel je otevřen 9–12, 16–19.

Koperníkův pomník – před Jagellonskou univerzitou.

Mariánský kostel – na Hlavním rynku, na jižní straně můžeme obdivovat sluneční hodiny (z roku 1954). V celou hodinu zní z věže „hejnal“ a končí právě na jižní straně, kde je ho také nejlépe slyšet

sluneční hodiny – jsou na rohu ulice Batorego a Karmelicka, dům „Pod Pająkiem“ (česky „U pavouka“).

Wieliczka

Solné doly Wieliczka Solné doly Wieliczka

Historické Solné doly ve Věličce [EN] představují jediný důlní objekt na světě, který funguje bez přerušení od středověku do současnosti. Důlní systém (chodby, svážné, těžební komory, jezera, důlní věže) o celkové délce asi 300 km je umístěn na 9 patrech, která sahají až do hloubky 327 m.

Plné vstupé činí 28 zł., zlevněné 13 zł. Do dolů půjdeme ve dvou skupinách, jedna s průvodcem polským (tlumočí Luděk Vašta), druhá s průvodcem anglickým.

Můžete si přečíst historii solných dolů [PDF 83 Kb], kterou připravil Luděk Vašta.